Publikováno v bulletinu Panorama – členském věstníku Klubu přátel výtvarného umění 2011, str. 13-14.
Zde je text rozšířen o další obrazový materiál a seznam literatury.

 

Stúpy a pagody

 

Aleš Krejčí

 

S těmito dvěma názvy se ve výtvarném umění setkáváme výhradně ve spojení s buddhismem. Oba tyto architektonické prvky jsou také výrazně geograficky omezeny na jižní Asii a Dálný Východ, pokud ovšem nepočítáme některé stavby v Evropě a Americe, které souvisejí s rostoucí oblibou buddhismu na Západě v posledních desetiletích.

 

⇒   Část tohoto článku O STÚPÁCH byla přepracována a rozšířena ZDE.   

 

 

Rytmus poschodí a střech

 

Původ a vývoj tvarů pagod není tak jasný, jako je tomu v případě stúp. Většinou se tvrdí, že pagody vznikly v prvních staletích našeho letopočtu při pronikání buddhismu do Číny po Hedvábné stezce, a to propojením indického resp. gandhárského typu stúpy s čínskou věží. V Číně se už po dlouhé generace stavěly věžovité stavby (que), jejichž dvojice nebo čtveřice měly dekorativní a reprezentační význam v branách vedoucích do paláců, rituálních míst a hrobek. Od doby dynastie Han sloužily samostatně stojící věže obranným, signálním a ceremoniálním účelům (viz např. symetrická brána que vysoká 5,4 metru, 1.-3. stol., Muzeum Tří soutěsek, Chongqing). S příchodem buddhismu do Číny začaly být věže považovány za symbol tohoto učení a vysoká pagoda, viditelná z velké vzdálenosti, vyjadřovala rozhodnutí setrvat ve víře v buddhistické principy. Číňané proto přidávali válcovitému tvaru stúpy další poschodí a jejich pagody postupně vyrostly až na 12 pater. Nepálci tvrdí, že pagoda je jejich vynálezem, nemohou to však podložit žádným dochovaným objektem, fragmentem nebo záznamem z té doby. U pozdějších nepálských pagod lze naopak rozpoznat čínský vliv.

obr-6obr-7obr-8

Čínské pagody:

Obr. 6   Stupňová pagoda (Xian). [3]

Obr. 7   Pagoda typu Tianning (Dali). [7]

Obr. 8   Prstencová pagoda. [3]

Z doby vlády čínské dynastie Tang (618-906) se dodnes zachovalo mnoho zděných pagod několika typů. Nalezneme je i velmi daleko od hlavního města Tangů, protože sjednocení velkého území pod vládou mocné dynastie umožnilo export architektonických idejí i do odlehlých oblastí říše. Nejznámější stupňovou pagodou (ji ta) je nepochybně Pagoda velké divoké husy, vysoká 54 metrů a postavená na čtvercovém půdorysu v roce 652 přímo v sídelním městě Xianu (obr. 6). Jiný typ pagod z doby Tangů, zvaný Tianning (Nebeský mír) podle stejnojmenného kláštera poblíž dnešního Pekingu, je typický svou vysokou zužující se věží, kterou obkružuje množství nízkých pater či prstenců. Známý příklad takové pagody stojí například u města Dali v provincii Jün-nan na jihozápadě Číny (obr. 7). Prstencová pagoda (dieceng ta) je většinou zbudována na oktagonálním půdorysu a charakterizují ji výrazné prstencové římsy (obr. 8). Jiným typem je patrová pagoda (ceng ta), která se podobá jen mírně se zužující věži či minaretu.

obr-9

obr-10obr-11

Čínské pagody [3]:

Obr. 9   Jeden z mnoha typů náhrobní pagody.

Obr. 10   Galeriová pagoda z oblasti řeky Jang-c’.

Obr. 11   Glazovaná pagoda.

Další vývoj pagod provázela jejich bohatší tvarová rozmanitost i zeměpisné rozšíření. Stavebním materiálem se postupně stávaly nejen kameny a cihly, ale také dřevěné trámy nebo dokonce železo či bronz, a také vnitřek pagod většinou není plný jako v případě stúp. Náhrobní pagoda (mu ta) si zachovala účel stavby pro uložení ostatků buddhistických světců (obr. 9); mnohem později se z ní vyvinula memoriální pagoda. Významným posunem v budování pagod bylo přidání galerií či ochozů na vnější straně okolo každého poschodí a jejich zakrytí převislými střechami. V konstrukci pater a střešních systémů galeriové pagody (wailangceng ta) se naplno uplatnil čínský systém trámových konstrukcí a dřevěných podpěr (obr.10).

Různé formy čínských pagod se rozšířily s buddhismeobr-12m do okolních zemí Dálného východu a staly se nejtypičtějším prvkem jejich architektury. Korejská pagoda Prabhutaratna (8. stol.) v chrámu Bulguksa u Kjongdžu, hlavního města království Silla, dokonce napodobuje dřevěnou konstrukci kompletním provedením z kamenných kvádříků (obr. 12). Japonské dřevěné pagody dosáhly později mistrovského estetického účinu dokonalou harmonií výšky stavby, rytmu poschodí a střech, často vložených i do poloviny výšky každého poschodí pagody. Za poslední čínské dynastie Čching se těšily velké oblibě glazované pagody (liuli ta), obložené cihlami se žlutou a zelenou glazurou (obr. 11). Pozoruhodným aspektem, který spojuje mladší pagody se symbolikou stúp, jsou mandaly jejich půdorysů, tvořené soustřednými kruhy a čtverci stěn a střech.

 

Obr. 12   Pagoda v chrámu Bulguksa (Kjongdžu, Jižní Korea). [7]

 

Pagody se postupně osamostatnily z chrámových areálů na solitérně stojící monumenty. Jejich dřevěnou vnitřní konstrukci a vzhled převzali do svých chrámů i taoisté. Pagody u řek, na mořském pobřeží i na kopcích sloužily námořníkům a pocestným jako orientační body. Stejně jako kostelní věže v západním světě i pagody plnily vojensko-strategickou úlohu pozorovatelen. Staly se součástí vzhledu kulturní krajiny zemí Dálného východu, konstantou jejich estetiky, a tak v hojné míře po staletí pronikaly do východní krajinomalby i poezie. Užité umění se inspirovalo tvarem pagod při výrobě kovových relikviářů a vykuřovadel či keramických modelů pro hrobové výbavy. Pagody se tak zkrátka staly neodmyslitelnou součástí kultury celé východní Asie.

 

Literatura

[1] Fahr-Becker Gabriele (Ed.): The Art of East Asia. Könemann Verlag, Cologne, 1999.
ISBN 3-8290-1745-6

[2] Fisher Robert E.: Buddhist Art and Architecture. Thames and Hudson, London, 1993.
ISBN 0-500-20265-6

[3] Kuan Petra H., Kuan Yu-Chien: Magnificent China. Joint Publishing Co., Hong Kong, 1987.
ISBN 962-04-0566-8

[4] Lexikon východní moudrosti. Votobia, Olomouc, 1996. ISBN 80-7198-168-0

[5] Mitra Debala: Sanchi. Archaeological Survey of India, New Delhi, 2003.
ISBN 81-87780-18-5

[6] Süan-Cang: Zápisky o západních krajinách za Velkých Tchangů, Academia, Praha, 2002.
ISBN 80-200-0985-X

[7] Foto World Trend

                                                                                                                                    Sponzor stránky
banner

 

 

Další články k tématu:  Indická architektura    Ikonografie mahajánového panteonu    Čínské umění    Korea

    Asijské umění v ČR

 

ZPĚT