Publikováno v bulletinu Panorama – členském věstníku Klubu přátel výtvarného umění 2014, str. 11.
Zde je text rozšířen o další obrazový materiál a seznam literatury.

 

Čína: dvě nová muzea a dva staré exponáty

 

Aleš Krejčí

 

Každá čínská provincie má ve svém hlavním městě historické a archeologické muzeum. Řada z nich se pyšní unikátními exponáty, ale stejně tak řada z nich i pokulhává v úrovni muzejní prezentace, která bývá poplatná době vzniku muzea, většinou 50. a 60. letům minulého století. V posledních letech však vznikly také nové a moderní muzejní budovy, které vyjadřují ambice současné Číny i na poli muzejnictví.

Šanghajské muzeum bylo otevřeno už v roce 1952 a po sedmi letech se přestěhovalo do staré budovy bankovního domu, postaveného v koloniálním stylu ve 30. letech 20. století. Teprve v závěru století mohla Šanghaj dostát své prestiži i v muzejnictví: v roce 1996 byla inaugurována nová budova, která leží na ploše ústředního náměstí, v dohledu opery a dalších významných budov. Čtvercový půdorys dolních podlaží muzea podle staré čínské filosofie symbolizuje zemi, kruhová nástavba horních poschodí je symbolem nebe. Kruh střechy korunují do čtyř stran duté polokruhové oblouky, takže celek připomíná staré čínské bronzové kotlíky na vaření typu ting. Skoro 40 tisíc m² interiérů poskytuje ve čtyřech podlažích prostor výstavním sálům, knihovně, auditoriu, 3 sálům pro příležitostné výstavy, čajovně, restauraci i konzervátorským dílnám. Oddělení starého sochařství vystavuje díla dvou tisíciletí od období Válčících států až po dynastii Mingů, s vynikajícími exponáty buddhistické plastiky z doby Tchangů. V oddělení čínské keramiky a porcelánu je 8000 let vývoje demonstrováno pěti stovkami exponátů. V galerii malby visí 120 mistrovských děl od doby Tchangů až po dynastii Čchingů, skvostné řezby v kameni najdeme v oddělení starých jadeitů. Oddělení nábytku prezentuje na dílech posledních dvou dynastií umění řezby v laku a samozřejmě i skvostné designy stolů a křesel doby Mingů ze dřeva chuangchuali (z ostrova Hainan), které se na Západě staly sběratelským artiklem. Drobné exponáty nás zaujmou ve sbírce starých mincí a také ve specializované galerii čínských pečetidel z různých materiálů, prý vůbec první na světě. Pozornost návštěvníků přitahuje i expozice umění čínských národnostních menšin a oddělení kaligrafie.

Jedním z vrcholů prohlídky muzea je sbírka starých bronzů. Prezentuje přes 400 exponátů z 2. a 1. tisíciletí před naším letopočtem. Bronz je tvrdý a odolný materiál, takže i přes své stáří se z tehdejší rozsáhlé produkce zachovala řada nádob, které zdobí světová muzea. Především za dynastie Šangů (cca 1600–1100 př.n.l.) a Západních Čouů (1100–771 př.n.l.) dosáhlo čínské kovolijectví úrovně, která je dodnes obdivována. Odborná literatura rozlišuje kolem 25-30 typů rituálních nádob na vodu, víno, potraviny a na vaření; klasická čínština má pro ně 27 znaků. Povrch nádob je plasticky zdoben zoomorfními motivy: symetrickou maskou a tělem mýtického zvířete (tchao-tchie), posvátným ptákem nebo jakýmsi „drakem“ (kchuei). Opakujícím se motivem v zobrazení těchto stylizovaných zvířat jsou výrazně prohnuté rohy, drápy, zuby i zobáky. Dokonalé provedení nádob je o to obdivuhodnější, že byly odlévány do hliněných forem, protože nejstarší použití metody ztraceného vosku v Číně je doloženo až v 6. století př.n.l. Početné soubory bronzových nádob v hrobových výbavách vypovídají o bohatství a sociálním statusu pohřbených hodnostářů říše. Některé tvary starověkých nádob byly mnohem později vyráběny i z porcelánu.

Město Čchung-Čching (Chongqing) je mnohamiliónovou aglomerací na středním toku řeky Jang-c’-ťiang. V roce 1951 zde bylo založeno Jihozápadní muzeum, které se v roce 1955 přejmenovalo na Muzeum města Čchung-Čchingu. Když se v 90. letech začal realizovat projekt obří přehrady Tří soutěsek, ústřední vláda v Pekingu rozhodla o vybudování nového muzea, které by mj. shromáždilo archeologické nálezy z území zaplaveného přehradou. Pod názvem Muzeum Tří soutěsek bylo muzeum zpřístupněno v nové mohutné budově v roce 2005. Novostavba ze skla a betonu, umístěná na terase nad širokým schodištěm, tvoří na Lidovém náměstí protiváhu poněkud obludné hmotě Koncertní lidové síně, novodobé stavby v tradičním čínském stylu a známé dominanty města. Čtyři podlaží budovy hravě pojaly re-instalace původních sbírek, nové expozice a 3 sály pro příležitostné výstavy. Po stranách hlavního schodiště ve vstupní hale jsou symetricky umístěny věže starověké brány typu čchue z 1.-3. století o výšce 5,4 metru (viz též článek Stúpy a pagody). Sbírkám porcelánu, malby a kaligrafie i mincí různých dynastií jsou věnovány samostatné galerie. Nemůže samozřejmě chybět expozice dějin kultury oblasti Tří soutěsek s novými nálezy. Jiná rozsáhlá sbírka je zaměřena na svébytnou kulturu Ba Yu doby bronzové ve střední Číně, která byla do čínského císařství anektována až za vlády dynastie Čchin (221–206 př.n.l.). Dalším oddělením muzea je umění menšin jihozápadní Číny. Moderní dějiny jsou dokumentovány v expozicích vývoje města Čchung-Čchingu a druhé čínsko-japonské války.

Žádný milovník výtvarného umění nemůže minout expozici plastiky dynastie Chanů. Chanové (206 př.n.l.–220 n.l.) přinesli do hieratického a stylizovaného výtvarného projevu předcházejících dynastií dynamiku pohybu a skutečného života. Hrobky z období Chanů nám přinášejí rozevláté postavičky keramických tanečnic, kovová vykuřovadla, modely staveb, nástěnné malby i sochařské portréty plné emocí. Mezi motivy nechybějí lovecké a válečné scény, práce na polích, hostiny.

Mezi nejvitálnější projevy chanského umění nesporně patří sochařské zpracování běžících koní. Jestliže se muzeum provincie Kansu v Lančou pyšní slavnou bronzovou soškou běžícího neosedlaného koně, Muzeum Tří soutěsek v Čchung-Čchingu nabízí krásné jezdecké scény. Jsou provedené na funerálních panelech v typicky chanském nízkém reliéfu. Tak nízkém, že jsou lépe čitelné po přenesení otisku panelů na papír (frotáži). Koně na nich běží tak lehce, jako by neznali zemskou tíži!

 

Foto: autor (World Trend)

 

Literatura

Auboyer Jeannine, Goepper Roger: Umění Dálného východu. Artia, Praha, 1972.

Fahr-Becker Gabriele (Ed.): The Art of East Asia. Könemann Verlag, Cologne, 1999. ISBN 3-8290-1745-6

Hájek Lubor: Figurální malba východní Asie. Národní galerie v Praze, 2008. ISBN 978-80-7035-366-0

Tregear Mary: Chinese Art. Thames and Hudson, London, 1980. ISBN 0-500-20178-1

 

 

Další články k tématu:   Čínské umění,   Vietnamské umění,   Cestování v Číně

 

ZPĚT