Publikováno v časopisu VTM, 1992, 46 (4), 49. ISSN 1214-3820.

 

Staří Indové a kámen

 

Aleš Krejčí

 

Kámen. Velký a starý. Třeba Stonehenge v Anglii. Egyptské pyramidy. Baalbecká terasa. Královský palác v peruánském Cuzku. Čínská zeď. Všechny takové stavby vzbuzují úctu a otázky. Proč? Kdy? Kolik lidí? Jak? Pozoruhodná je v tomto směru i Indie. Stará civilizace, obrovský subkontinent, svět sám pro sebe, téměř odříznutý od světa pouští, horami, pralesy a oceánem.

 

Jedna ze slavných kamenných památek leží na jižní špici Indie, ve svazovém státu Tamilnád. Vnitrozemské město Tanjore (Tančavúr) bylo v době, kdy u nás vládli Přemyslovci, hlavní metropolí království Čólů. Tato mocná dynastie ovládla nejen značnou část jižní Indie, ale i část Srí Lanky a dokonce i Malajsie a Sumatry. Milovníci umění oceňují vrcholnou úroveň čólského kovolijectví – dodnes se vyrábí spousta replik čólských bronzů, především známý tančící mnoharuký bůh Šiva. Právě tomuto božstvu je zasvěcena nejvýznamnější stavba v Tanjore, Brhadíšvarův chrám. Nechal ho stavět panovník Radžarádža Veliký, který vládl v letech 985-1014.

brihadeeswar-templeChrám je impozantní už svými rozměry, svými zdmi a branami (gópurami). Na středním nádvoří (152 x 76 m) se pak tyčí původní stavba z 11. století. Věž (vimána) nad Šivovou svatyní je vysoká 63 metry. To by samo o sobě nebylo nic zvláštního, románská Evropa už také uměla stavět pořádné věže. Jenomže na vrcholu této věže sedí kopule z jediného kusu žuly o hmotnosti 81 tun! Jakpak se tam, potvůrka, asi vyšplhala? Historikové tvrdí, že byla vytažena po uměle nasypané rampě, dlouhé 6 kilometrů! Tanjore leží v rovině a po rampě už dnes není ani stopy.

 

V sousedním jihoindickém státě Karnatáka, necelé dvě hodiny jízdybahubali_shravana_belagola severně od města Mysore (Majsúr), se mezi dvěma skalnatými kopci rozkládá městečko nebo spíš vesnice jménem Šravanabelgola. Je poutním místem džinistů. To je velice staré indické náboženství, které uctívá 24 svatých (tírthankarů) a zejména princip nenásilí, neubližování. Džinismus neměl v Indii nikdy tolik přívrženců jako hinduismus. Přesto zanechal významné památky. V jižní Indii získal podporu vladařů dynastie jižních Gangů. Za vlády Rachamally vytvořil sochař Aristanemi na vyšším z obou zmíněných kopců sochu jednoho z tírthankarů – Gómatéšvary (Pána Bahubaliho). To bylo v roce 981.

Dnes je celý oblý kopec Indragiri džinistickým posvátným okrskem. A tak stoupáme naboso, jak se na posvátné půdě sluší, po 614 schodech vytesaných do skály. Gómatéšvara stojí až nahoře, vysoký 17 metrů a úplně nahý! Snad právě proto byl obestavěn až do výšky pasu chrámem, takže teď vlastně stojí na nádvoří. Hlavní vtip však spočívá v tom, že tento hambář je opět vytvořen j jediného kusu skály! Je srostlý s horou, na které stojí. Prý největší monolitická socha na světě. A krásná.

 

Asi 30 kilometrů od Aurangabádu ve státě Maharáštra je Ellóra, 34 skalních chrámů ze 7. – 10. století, vydlabaných v úbočí kopce. Čísly 1-12 se označují buddhistické chrámy, 13-29 hinduistické, 30-34 džinistické. Vznikaly za vlády Ráštrakútů. Nás zajímá číslo 16, šivaistický chrám z 8. století, zvaný Kailasanáthův. (Kailás je šestitisícovka v jižním Tibetu, na níž podle legendy sídlí bůh Šiva s manželkou Párvatí.) Je skoro 70 m dlouhý, 35 m široký a 30 m vysoký, uprostřed nádvoří 84 x 47 metrů. A to hlavní? Je monolitický, z jednoho kusu kamene!! Tedy vlastně plastika vtesaná do skály!

ellora-kailasanathJak vznikla? Určilo se místo, kde čněla velká skála bez trhlin. Kameníci začali nahoře odsekávat kámen, udělali špičku věže chrámu, pak střechu s ozdobami. Postupovali stále hlouběji a vytvářeli obvodové zdi s figurální výzdobou až k mohutným slonům, vyobrazeným na podnoži chrámu vzadu, asi 37 pod úrovní terénu. Do této úrovně zarovnali nádvoří kolem chrámu. Pak se „vtesali“ dveřmi a arkádami dovnitř. Nejhorší to měl pan architekt – normálně se staví tak, že se něco přidává, tady se muselo ubírat. Co se jednou zkazilo, nedalo se napravit (ale moc se toho nezkazilo). Řemeslníci vytesali dvě poschodí nad sebou, v nich mj. shromažďovací síň 15 x 15 m se 16 sloupy, Šivovu svatyni a kolem ní chodbu k obřadnímu obcházení s pěti „kaplemi“. Všechny stěny a sloupy vyzdobili úchvatnými reliéfy a vlysy. A jako by to nestačilo, „vyklovali“ do skály kolem celého chrámu podloubí s obrovskými plastikami božstev a zvířat. Všechno z jediného kusu skály!

Mohlo to ovšem být i trochu prozaičtější. Tvůrci mohli postupovat odpředu, z údolí. Tak nebo tak, museli odstranit 85 000 tun tvrdého kamene. Největší monolitická stavba na světě tam prostě stojí a turisté kulí oči.

 

Všechny tyto výtvory přežily staletí. Byly vytvořeny bez hydrauliky, senzorů, počítačů, trhavin, kompresorů a sbíječek. K oslavě milovaných bohů je stvořily dovedné ruce a nadané mozky indických umělců a řemeslníků, takových, jaké můžete dodnes spatřit v dílničkách po celé této podivuhodné zemi.

 

Ellóra chrám č. 16 (8. stol.), stát Maharáštra, Indie

 

Ilustrační foto: World Trend, Wikimedia Commons. Video: YouTube                                Sponzor stránky
banner

 

Další články k tématu:     Indická architektura,     Hinduistické chrámy,     Asijské umění v ČR

 

ZPĚT