Publikováno v ročence Cesty, Klub cestovatelů Globe, Prosiměřice, 7 (1995), str. 15-17.

 

Hliněná civilizace Chan Chan v Peru

 

Aleš Krejčí

 

resize-of-a4504Hlína je pro stavbu obydlí a výrobu nádob nesporně materiálem mnohem lépe opracovatelnějším než kámen. Pokud ji však nevypálíme, po nějaké době je naše tvůrčí úsilí zmarněno: hlína se rozmočí, rozdrolí … Výtvory z nepálené hlíny (pouze sušené na slunci) mají šanci na dlouholeté přežití jen ve velmi suchém klimatu. Jen proto se až do dneška částečně dochovaly některé památky podél Hedvábné cesty na okrajích středoasijských pouští – mohutné hradby v Buchaře v Uzbekistánu anebo město Jiaohe v turpanské proláklině v Číně. Avšak největším hliněným městem na světě a současně největším předkolumbovským osídlením v Americe byl Chan Chan. Najdeme ho blízko u města Trujillo, asi 560 km severně od Limy, přímo na pobřeží Pacifiku.

Chan Chan byl hlavním městem pobřežní říše Chimú resize-of-a4498(Chimor), které vzniklo v 11. století a bylo vyvráceno až expandující říší Inků kolem roku 1460. Chimú se stalo prvním významným státním útvarem v Jižní Americe. Nevzniklo samo od sebe, nýbrž navazovalo na na starší regionální kultury. Tou nejzajímavější byla kultura Moche (Mochica), jejíž hlavní centrum leželo jen několik kilometrů od Chan Chanu na opačné straně Trujilla. V útrobách polorozbořených pyramid z nepálených cihel se tam dodnes nacházejí krásné nádoby v podobě zvířat resize-of-a4499i lidí – podle mého názoru je to nejpestřejší a nejživotnější ukázka umělecké tvořivosti mezi dekorativně poměrně stereotypními kulturami Jižní Ameriky. Možná nejlepší muzeum mochické keramiky patří panu Cassinellimu z Trujilla a je umístěno v jediné místnosti-trezoru pod benzínovou čerpací stanicí! Přes značný časový odstup od mochické kultury (ta kvetla ve 2.-7. století) na ni kultura Chan Chanu navázala. Její keramika je zjednodušenou variantou keramiky mochické.
resize-of-a4501
Říše Chimú byla pravděpodobně volnou konfederací měst, společensky organizovaná podle rodových schémat, v nichž významnou úlohu hráli válečníci a kněží. V lepším či horším stavu se dochovaly různé hliněné stavby – pyramidy, paláce, chrámy, pevnosti, silnice, sídliště městského typu. V jejich výzdobě převažuje geometrický ornament, vzácně se dochovala i reliéfní výzdoba s rostlinnými a zvířecími motivyresize-of-a4512 (ryby, kormoráni, mořské vydry). V hrobech byly nalezeny zlaté šperky, bronzové knoflíky, péřové mozaiky a tkaniny s lineárním vzorem. Bohužel řadu archeologických nalezišť neodborně pustoší domorodí „archeologové“ zvaní huaqueros; odhaduje se, že 90 % peruánských starožitností vykopali právě huaqueros.

Chan Chan je rozložen na neuvěřitelné ploše 28 km² a v dobách rozkvětu v něm žilo kolem 50 000 obyvatel, živících se zemědělstvím, rybolovem, řemeslem a obchodem. Areál je tvořen devíti palácovými městskými celky, z nichž šest resize-of-a4514nese jméno zasloužilých archeologů: Bandelier, Rivero, Tschudi, Velarde, Squier a Uhle. V nejlepším stavu je část zvaná Tschudi, kde se vybírá vstupné. K vidění tam je veliké ceremoniální nádvoří, modlitebny, vodní cisterna 130 x 45 metrů velká, shromaždiště s 24 sedadly členů Rady starších a výbornou akustikou, vojenská čtvrť, sklady, pohřebiště a vše obepínající hradby. Ostatní části Chan Chanu nejsou tak dobře prozkoumané a zachovalé. Není příliš radno se v nich potloukat, mnoho osamělých turistů tam bylo přepadeno a okradeno místními pobudy. Několik kilometrů od komplexu Tschudi stojí za návštěvu chrámy La Huaca Esmeralda a především La Huaca Arco Iris (známá také jako Huaca del Dragon) s dobře rekonstruovanými reliéfy.

K prohlídce Chan Chanu je potřeba určitá míra nadšení a fantazie – o říši Chimú toho víme pramálo, stejně jako o ostatních jihoamerických kulturách. Žádná z nich totiž neznala písmo a tak badatelé konstruují jejich historii pouze z hmotných památek a hypotéz.

 

Foto: autor (World Trend).

 

 

Další články k tématu:   Archeologie předkolumbovské Ameriky

 

ZPĚT na články o cestování            ZPĚT na články o umění