Publikováno v bulletinu Panorama – členském věstníku Klubu přátel výtvarného umění 2013, str. 21-22.

 

Záchrana památek v tropických lesích

 

 Aleš Krejčí

 

Stavební památky starých civilizací přímo souvisejí s usedlým způsobem života těchto národů a vnitřní organizací jejich říší. Totéž pochopitelně platí i o tropických oblastech naší planety. Státní útvary a jejich reprezentativní stavby zkrátka nemohly vznikat uvnitř rozsáhlých pralesů z iniciativy malých tlup sběračů a lovců. V Asii i Americe máme řadu architektonických skvostů velkých kultur, jejichž města po období rozkvětu upadla na dlouhá staletí v zapomenutí a zarostla tropickým nebo subtropickým lesem. Kromě vlhkého klimatu, umocněného vegetačním pokryvem, působí postupnou zkázu architektonických struktur bujná příroda. Archeologové a památkáři tak stojí proti nepřátelům biologickým, chemickým i fyzikálním. Botanické procesy jako růst nebo tlení jsou v tropech mnohem rychlejší než v mírném podnebném pásu. To, co v našich lesích trvá několik let nebo desetiletí, může být v tropech výsledkem přírodních procesů jediné sezóny. Zkáze samozřejmě nejprve podlehnou konstrukce ze dřeva, ale dříve či později i stavby z cihel. Ani kamenné památky nezůstanou v lesích navěky. Povrch kamenů postupně mechanicky a chemicky nahlodávají drobní nepřátelé: voda, houby, mechy, hmyz, ptáci, drobní savci i jejich exkrementy. Celou strukturu kamenné stavby však může rozrušit jen „velká“ fyzika: síla kořenů velkých stromů, prorůstajících stavbou, a síla gravitace, znásobená hmotností stromů při jejich pádu. Samozřejmě můžeme uvažovat i o jevech geologických, jako jsou sesuvy nebo seismické či vulkanické aktivity, hydrologických, daných změnami hladiny podzemní vody, jevech antropologických, jako je využívání opracovaných kamenů památek pro jiné pozdější stavby, případně o klimatických extrémech (povodně, cyklony). Tyto jevy však nejsou omezeny jen na tropické oblasti, takže v tomto článku soustřeďme na nebezpečí velkých stromů.

 resize-of-p1110310

Obr. 1   Chrám Templo de la Cruz Foliada (Palenque, Mexiko).

 

 

Ochrana přírody musí jít stranou

 

Památky v tropech, stejně jako ty v mírném pásmu, vyžadují průzkum, odvodnění, odkrytí, zajištění podloží a statiky, dokumentaci, konzervování, případnou rekonstrukci, a pro zpřístupnění veřejnosti také zajištění bezpečnosti. V tropických lokalitách k tomu všemu přistupuje i vyčerpávající „boj“ s okolní přírodou. Sláva řady památek, které jsou turistickým magnetem, tak do značné míry souvisí s nepřetržitou údržbou areálů vysekáváním stále se vracející vegetace, což je nikdy nekončící proces. Příkladem památkového areálu doslova „vyvzdorovaném“ na přírodě je Palenque v mexickém státě Chiapas (obr. 1): na jihovýchodní straně tohoto mayského města svah strmě stoupá vzhůru a těsně za posledním přístupným chrámem se tyčí zelená stěna džungle, plné papoušků a vřešťanů, a ovšem také dalších mayských staveb, na jejichž „osvobození“ zatím není dost síly a peněz. Otázka financí a kvalifikovaného personálu je v tropické archeologii klíčovým problémem, protože se často jedná o lokality v rozvojových zemích, jejichž vlády mají mnoho jiných starostí a priorit. Pomoc vyspělých zemí a koordinace výzkumných týmů je tedy nezbytná. Za příkladný mezinárodní pilotní projekt lze považovat záchranu podmáčených a bortících se teras Borobuduru na Jávě, kterou v letech 1975-82 koordinovalo UNESCO a práce si vyžádaly 25 milionů dolarů.

Stromy se v husté tropické vegetaci doslova „derou“ vzhůru za světlem, koruny horního patra lesa mohou dosahovat výšky 60 metrů. Přitom kořenový systém stromů bývá v půdě chudé na živiny poměrně mělký. To vše zvyšuje rizika pádů těchto gigantů vlastní vahou, ať už důsledkem podmáčení, hniloby a stáří stromu nebo poryvu bouře. Při svém pádu pak takový strom strhne řadu dalších stromů. Pokud jeho kořeny během staletí prorostly stavbou z kamenných kvádrů a narušily její statiku, pád mohutného stromu pak znamená téměř jistý zánik stavby nebo její části. Destrukce základů i zdiva stavby je v takovém případně fatální a prakticky není v lidských silách a umu takový objekt rekonstruovat do původní podoby. Aby se takovým koncům předešlo, je snahou archeologů stav narušené struktury objektu prozkoumat, zdokumentovat a strom odstranit dříve, než dojde k nejhoršímu. K používaným technikám výzkumu patří radarové mapování kořenů pod povrchem země, laserové skenování povrchů a spár stavby, fyzikální i chemické testování vlastností použitého kamene, rozmístění monitorovacího systému pro studium vlivů různých sil na konstrukci budovy, případně využití provizorních dřevěných či hydraulických podpěr. Mohutný strom samozřejmě není možné pokácet najednou. Jeho hmotnost se musí snižovat postupným odřezáváním větví od vzdálenějších částí koruny směrem ke kmeni, rozřezáváním stojícího živého kmene na menší díly a jejich odstraňováním. Veškeré práce musí mít jasně stanovený postup. V podmínkách archeologického naleziště, hustého porostu a měkké půdy nelze použít těžkou techniku, takže výškové práce a celá logistika jsou nesnadným problémem k řešení a vyžadují prakticky vesměs ruční práci.

 

Chrám V (pět) v Tikalu před rokem 2003

Tikal nyní

Obr. 2   Chrám V (Tikal, Guatemala):

     a)  stav před rekonstrukcí                                                           b)  stav po rekonstrukci 2003

 

 

Dva příklady: Tikal a Angkor

 

Za prvním příkladem památek v džungli se podíváme na americký kontinent. V severní části Guatemaly v provincii El Petén leží mayské město Tikal. Přes 1000 let dlouhé osídlení Tikalu bylo z nejasných důvodů ukončeno, podobně jako v řadě dalších mayských měst, kolem roku 900, a tím se završilo tzv. klasické období Mezoameriky. Na dalších 1000 let se Tikal ukryl do příkrovu džungle. V odkrytém Tikalu dnes návštěvníka kromě rozsahu a monumentality památek ohromí bohatství okolní přírody, plné zvířat a ptáků. Dominantním stromem zdejšího pralesa jsou ceiby, stromy čeledi slézovitých, které jsou rozšířeny v tropech celého světa a patří mezi ně mj. baobaby, durian nebo balsa. Druh Ceiba pentandra (kapok) se štíhlým kmenem o průměru přes 2 metry může dorůst výšky až 70 metrů. V peténské džungli dosahuje horní patro lesa výšky 35-40 metrů nad terénem. Z mnoha tikalských chrámů a paláců jej přesahují pouze vrcholky 4-5 strmých pyramid. Tradiční afinita mezi zeměmi Latinské Ameriky a Španělskem se v Tikalu projevila při záchraně jedné z nejvyšších pyramid, tzv. Chrámu V v jižní části zpřístupněného areálu. Rekonstrukce pyramidy byla dokončena pod patronací španělské infantky Cristiny v roce 2003 (obr. 2). Výhled z plošiny v její horní části umožňuje fantastický výhled na peténskou džungli, ztrácející se až na horizontu ve všech směrech pohledu.

ta-prohm_0resize-of-p1310344

Obr. 3   Typické záběry kláštera Ta Prohm (Kambodža).

 

Pro asijský příklad navštivme hlavní město khmérské říše v Kambodži. Archeologický výzkum Angkoru je už přes 100 let spojen s aktivitami francouzského institutu L´École française d’Extrême-Orient. Z poslední doby připomeňme jeho projekt na záchranu Baphuonu v Angkor Thomu (1995-2010). Byli to právě Francouzi, kteří jeden z angkorských areálů, Ta Prohm, úmyslně zanechali v původním tj. „zarostlém“ a neopraveném stavu jako ukázku toho, jak objekty vypadaly po dlouhá staletí zapomnění. Klášter Ta Prohm dal v roce 1186 postavit Džajavarman VII., možná největší panovník a stavitel dějin khmérské říše. Za jeho vlády vznikly další vynikající stavby, např. chrám Bayon, proslavený věžemi-tvářemi, nebo mohutné buddhistické kláštery Banteay Kdei a Preah Khan, které stejně jako Ta Prohm patří k nejrozsáhlejším angkorským stavbám vně okrsku Angkor Watu a Angkor Thomu. K rozměrům areálu samotného Ta Prohmu 1105 x 663 metrů (tzv. páté hrazení) není co dodat. Ta Prohm proslul obrovitými kořeny stromů, jejichž semena na střechy chrámů upustili ptáci. Vzdušné kořeny stromů se plazí a „stékají“ po střechách, arkádách a terasách klášterních staveb dolů k zemi. Fotogeničnost z Ta Prohmu už před lety učinila celosvětový symbol pro jakýkoliv tajuplný chrám ztracený v džungli. Za tuto slávu však platí bezprostředním ohrožením. Ve vnitřním chrámu (250 x 220 m, tzv. čtvrté hrazení) je dnes 150 vzrostlýchresize-of-p1310370 stromů třiceti druhů, mezi nimiž dominuje 25 stromů druhu Tetrameles Nudiflora z řádu tykvotvarých, dorůstajících výšky 40, ale v některých případech až 70 metrů. Záchrana Ta Prohmu je příkladem indicko-kambodžské spolupráce. Archaeological Survey of India zde pracuje od roku 2004 na desetiletém projektu s rozpočtem 5 milionů dolarů. Jeho smyslem není stromy zlikvidovat, nýbrž památku co nejlépe zajistit před jejich hrozbou a zachovat bezpečí návštěvníků.

Obr. 4   Chodník v Ta Prohmu mezi čtvrtým a třetím hrazením
před rekonstrukcí (vlevo) a po ní (Angkor, Kambodža).

 

Foto a reprodukce (obr. 4):  World Trend.

 

Další články k tématu:   Archeologie předkolumbovské Ameriky     Khmérské umění

 

ZPĚT