Indologický seminář AK (2022). Anotace přednášek šestidílného online kurzu s bohatým obrazovým doprovodem, který byl připraven a realizován pro Virtuální Univerzitu třetího věku (VU3V) podle scénáře A. Krejčího. 

 

Buddhistické umění Indie

  

Vznik buddhismu na indickém subkontinentu podnítil bohatou uměleckou tvorbu. Tento kurz je zaměřen na detailní poznání buddhistického umění v Indii, a to jak prostřednictvím dochovaných stavebních památek, tak i analýzou uměleckých děl v indických i světových muzeích. Kurz provede posluchače dějinami výtvarné kultury buddhismu, který právě v Indii vznikl a v prvních staletích své existence vzkvétal. Přednášky kurzu se zaměří na podrobnou prezentaci všech zásadních památek, sochařskou a vzácně i malířskou výzdobu. Zájemci se seznámí s hlavními stavebními typy buddhistické sakrální architektury a důležitými sochařskými styly na ukázkách z památkových lokalit i na početných exponátech muzeí. To vše v dějinném kontextu, samozřejmě.

 

1. Nejstarší památky – sloupy a stúpy1-52

Úvodní přednáška začíná chronologicky u samotného Buddhy a jeho doby před 2500 lety. Důležitým propagátorem jeho myšlenek byl o 200 let později císař Ašóka svými edikty a monumentálními sloupy. Uvidíme, jak se v té době stavěly stúpy, nejstarší typ buddhistické sakrální architektury. Podrobně se seznámíme s unikátní výzdobou Velké stúpy v Sánčí, nejstarší dochované kamenné stavby v celé Indii. Upozorníme na význam sochařského stylu severoindické Mathury a budeme pokračovat k dalším významným stúpám v Bhárhutu a Amaravati, jejichž reliéfní výzdoba je uchovávána v předních indických i zahraničních muzeích. Nezapomeneme ani na počátky dlouhodobého kontaktu mezi indickou a helénistickou kulturou prostřednictvím království, které vznikly rozpadem říše Alexandra Velikého.

 

2-1042. Cesta k dokonalosti – hledání těla a tváře Buddhy

Indo-řecké buddhistické umění kvetlo na přelomu našeho letopočtu v oblasti Gandhára na severním pomezí mezi dnešním Afghanistánem a Pakistánem. Začleněním do Kušánské říše v 1. století se vliv gandhárského umění ještě více prosazoval v severní Indii, zejména za kušánského krále Kanišky ve 2. století, kdy se začal vzájemně ovlivňovat s dosud svébytným stylem Mathury. Toto zásadní období změnilo podstatně i buddhistické umění – Buddha začal být poprvé zobrazován jako lidská postava. Současně se mění i buddhistická doktrína a mahajánový směr lépe přibližuje Buddhovo učení prostým lidem prostřednictvím bódhisattvů. Po další tři staletí budeme sledovat úsilí sochařů o co nejdokonalejší postižení Buddhova těla, obličeje a symbolických gest. Klasické dokonalosti a harmonie je dosaženo v guptovském umění, reprezentovaném významnými nálezy v Sarnáthu z 5. století.

 

3. Staré skalní svatyně a kláštery

Indická skalní architektura je rozmanitější a při množství více 3-130než 1500 skalních staveb početnější než jakákoliv jiná forma skalní architektury po celém světě. Skalní kláštery a svatyně vlastně nejsou architekturou, protože kámen se z masivu odebírá a povrch formuje sochařsky. Ve skutečnosti jde o monolitická sochařská díla. Jejich zdaleka největší koncentrace se nachází na území severní části dnešního státu Maharáštra. Buddhističtí mniši je budovali a obývali po dlouhá staletí, v jejich výzdobě proto najdeme výtvarné prvky nejstarších stúp i mladších období až do guptovské doby. Tématicky výzdoba vychází z théravádového i mahajánového směru buddhismu. Projdeme si podrobně umělecké pokusy a inovace mezi 2. stoletím před a 2. stoletím po přelomu letopočtu v jeskynních komplexech u měst Násik, Džunnar a Bombaj, a především lokality Bhadža, a Kárlé, které patří k nejdůležitějším prototypům indické skalní architektury.

 

4-474. Plastika a malba v Adžantě

Nejznámějším a možná i nejcennějším jeskynním komplexem je Adžanta. Tato pokladnice indického buddhistického umění leží samozřejmě opět v severní Maharáštře na Dekkánské plošině. Přednáška prochází podrobně všech 26 jeskyní areálu, který zahrnuje jak svatyně typu čaitja, tak i kláštery (viháry). Starší fáze budování spadá do období mohutného rozvoje monastického života a výtvarné tvorby ve 2.-1. století před naším letopočtem. Po delší tvůrčí odmlce zažila Adžanta nový rozmach v 5. a 6. století za podpory vládnoucí dynastie Vakataků. Z tohoto období se dochovaly velké unikátní soubory nástěnných maleb, které bez nadsázky patří do zlatého fondu světového malířství. Ze stejné doby pochází i okázalá skulpturální výzdoba interiérů jeskyní i jejich průčelí. Adžanta ležela daleko od obchodních cest a velkých měst, v dalších staletích byla opuštěna a zapomenuta, a proto se dochovala v téměř nedotčeném stavu.

 

5. Od jeskyní k volně stojící architektuře

První část přednášky dává odpověď na otázku, zda se na severu 5-50a západu Indie vyskytují skalní výtvory stejné umělecké hodnoty, jako byly popsány v předchozích dvou přednáškách. Poté se výkladem vrátíme do severní Maharáštry k posledním jeskynním areálům doby poguptovské 6. až 8. století v Aurangabádu a Ellóře. Po uvedení třetího hlavního směru v buddhismu, zvaného vadžrajána, obrátíme pozornost na jih Indie. Na řadě archeologických lokalit v Andhrapradéši je demonstrován bohatý monastický život ve 3. a 4. století, který umělecky navázal na styl Amaravati. Zdejší volně stavěná architektura byla převážně cihlová. Podobně tomu bylo i v Poganží, kde v době guptovské vzniklo několik pozoruhodných buddhistických středisek. Z nich vyniká areál v Nálandě, nejstarší univerzita na světě, která v průběhu dalších staletí významně ovlivnila šíření buddistické vzdělanosti i umění do mnoha zemí Asie.

 

6-1226. Soumrak buddhismu v Indii a jeho obrození

Závěrečná přednáška kurzu se zaměřuje na buddhistické památky 8. až 12. století, kdy v severní a severovýchodní Indii vládli Pálové, poslední silná dynastie podporující buddhismus. Seznámíme se s méně známými archeologickými lokalitami v Biháru, Bengálsku a Uríse. Druhá část přednášky se podrobněji zabývá vývojem pálského sochařství. Malá odbočka nás zavede do izolovaného Kašmíru a vysokohorského Ladákhu, kde buddhismus trval i v dalších staletích, ovšem byl zásadně ovlivněn představami a ikonografií tibetského buddhismu. Třetí část přednášky se věnuje Bódhgaji, kde Buddha dosáhl osvícení. Na stavebním vývoji tohoto poutního místa světového významu provedeme rekapitulaci 1500 let buddhistického umění v Indii, dlouhého útlumu a obrození v 19. století. Rozsáhlý novodobý poutní areál v Bódhgaji poskytuje představu o rozšíření buddhismu do velké části Asie.

 

Foto (zde): autor.

Celý kurz, s kvízovými otázkami a sadami testovacích otázek ke každé přednášce i seznamem doporučené literatury, je k dispozici zde. S dotazy kontaktujte autora.

 

ZPĚT