Publikováno v deníku Svobodné slovo, 1989 (5.10.), str. 5. Zde s přidanými fotografiemi.

 

Elginovy mramory stále diskutované

(pův. název Elginovy mramory patří Athénám)

 

Parthenón, hlavní chrám athénské Akropole, snad není Resize of P1480018třeba obšírně představovat. Dílo zlatého období řecké kultury, Periklovy epochy, vytvořené v letech 447 – 432 př. n. l. mnoha umělci. Mezi nimi vévodí geniální sochař Feidiás. Dílo, bez kterého si nelze představit kulturní dějiny naší civilizace. Parthenón neměl lehké osudy: v době byzantského císařství se stal křesťanským kostelem, pak jej Turci změnili na mešitu. V okamžiku, kdy na něj v roce 1687 letěl dělostřelecký granát obléhajících Benátčanů, byl už řadu let prachárnou. Bohužel. Výbuch rozmetal část chrámu. A pak přišel Angličan lord Elgin.

Re-exposure of P1470836Thomas Bruce, sedmý hrabě z Elginu (1766-1841), se stal roku 1799 britským vyslancem v Osmanské říši. Za britskou pomoc Turecku proti Napoleonovi získal snadno od turecké vlády povolení, že na své náklady může pořídit kresby a sádrové odlitky sochařské výzdoby Parthenónu. Směl si i vzít několik fragmentů s nápisy. Lord Elgin to řešil po svém: v roce 1801 sňal a odvezl do Anglie 12 štítových soch, 15 metop, 56 desek vlysu a navíc i jednu ze šesti slavných karyatid z chrámu Erechtheion. Vlastně je ukradl. „Chtěl jsem zachránit tyto skvosty před tureckým pleněním“, prohlásil. V roce 1816 je prodal britskému parlamentu za 35 000 liber s podmínkou, že budou vystaveny v Britském muzeu jako „Elginovy mramory“.

Tuto uměleckou krádež samozřejmě nelze hodnotit stejně jako případy válečných kořistí (což se týká např. odvezení rudolfinských sbírek z Prahy za třicetileté války). Zde vystupuje do popředí především morální hledisko. Je to křivda spáchaná na řeckém národě i na celé evropské kultuře. My beautiful pictureCítí to i Angličané: umělecké publikace Britského muzea o historii Elginových mramorů taktně mlčí. Musím ovšem říci, že Angličané se o vzácné mramory postarali prvotřídně. V Britském muzeu byl pro ně zbudován samostatný sál o rozměrech Parthenónu, tzv. Duveenova galerie, ve které jsou plastiky rozmístěny stejně jako na původním místě. Když stojíte uprostřed tohoto obrovského sálu, dere se vám na mysl otázka, zda v Athénách vůbec něco zbylo. Ano, tam zůstala asi polovina sochařské výzdoby. Pár fragmentů je v pařížském Louvru.
 

Resize of P1470865Nepopírám, že Elginovy mramory jsou dnes v mnohem lepším stavu než ty, které zůstaly v Athénách pod vlivem znečištěného velkoměstského ovzduší. Řekové ale nesložili ruce do klína. Ministryně kultury Melina Merkuriová vypsala v roce 1986 mezinárodní soutěž na nové muzeum Akropole. Má být dostavěno roku 1996 a bude v něm místo i pro Elginovy mramory. Řecká vláda už o ně Británii oficiálně požádala. Mezinárodní uměnímilovná veřejnost i mnoho Britů požadavek podporuje. Vrátí se tedy proslulé Elginovy mramory do Athén?

 

(Pozn. Nové Muzeum Akropole bylo nakonec po průtazíchResize of P1470830 a anulování třetí architektonické soutěže v roce 1999 postaveno a otevřeno veřejnosti až v roce 2009. Elginovy mramory zůstávají i v roce 2019 v Britském muzeu v Londýně).

 

Text a foto: Aleš Krejčí

 

 

ZPĚT NA ČLÁNKY O CESTOVÁNÍ                ZPĚT NA ČLÁNKY O UMĚNÍ