Poleno

Aspekty migrace

 

Vojtěch Poleno

(vojta.poleno@gmail.com)

 

Úvod

Migrace obecně označuje přesuny lidí (v kontextu této práce) z původního místa pobytu do nové oblasti, ve které se chtějí zpravidla trvale usídlit. Migrace za účelem pouze dočasného pobytu a následného přesunu v současné době již není příliš běžná, ale některé znaky tohoto typu migrace si udržely Romské komunity především v západních státech. V rámci tohoto procesu mohou být překračovány hranice států či kontinentů a kulturních oblastí. Prakticky celá historie lidstva je spojena s přesuny obyvatelstva. Důvodů pro migraci bylo a je mnoho, od nepříznivých klimatických a geografických podmínek přes ekonomickou situaci po válečné konflikty a politickou nestabilitu.

Migrace s sebou přinášela značné přínosy pro civilizaci, do které migranti proudili. Docházelo k přísunu nové pracovní síly a příchodu nových názorů a znalostí, což vedlo k rozvoji původní civilizace nejen v ekonomické a technologické oblasti, ale též v oblasti kultury. Příkladem v může být Římská říše, která přijímala kulturu a znalosti zejména z Řecka, ale i Egypta nebo Kartága. Celkově pak Řím dosáhl dominance ve většině odvětví a ovládl a ovlivňoval prakticky celý tehdy známý svět. Nutné je ale poznamenat, že v době vzestupu Římské říše docházelo k migraci cizinců z kultur s podobnými hodnotovými žebříčky a tudíž i integrace těchto jedinců byla poměrně snadná.

Na předchozím příkladu lze také ukázat problémy migrace, a to v době pozdního Římského impéria. V této době se dá mluvit již o počátku globalizace, docházelo k pohybům obyvatelstva napříč celým tehdejším světem a prolínání mnoha kultur. Patrné byly snahy Říma „zkulturnit barbary.“ Ve výsledku nastaly lokální konflikty a povstání. Původně poměrně jednotná říše se značně decentralizovala a vznikly etnicky a kulturně samostatné celky. Další problém byl přesun obyvatel z různých částí říše do Říma z důvodu sociální podpory. Nakonec byla značná část tehdy téměř milionového města zcela závislá na dávkách.

Značná část rozpočtu šla na podporu těchto lidí a ve výsledku do města proudilo mnoho dalších. Dá se tedy říci, že jedením z důvodů pádu jedné z nejmocnějších říší historie byly vnitřní problémy způsobené migrací a chybný sociální systém. Zasazení posledního úderu pak byla samotná masová migrace v pátém století. V tomto případě byly kultury naprosto odlišné a jejich střet znamenal pouze válečný konflikt, který vyústil pádem Západořímské říše.

 

Současné prostředí globalizace

V současnosti žijeme v globalizovaném světě, ve kterém je migrace a střetávání kultur naprosto samozřejmé, ve velké části světa již dochází ke sjednocování kultury, životního stylu a žebříčku hodnot. Různé části světa jsou na sobě ekonomicky závislé, dochází k celosvětovému pohybu zboží, kapitálu i lidí. To ovšem vede k zániku některých regionálních zvyklostí a zániku původních tradic a odlišností životního způsobu v jednotlivých regionech. Na druhé straně dochází i přes původní předpoklady k prohlubování rozdílů mezi bohatými a chudými regiony. Zároveň globalizace přispívá k růstu sociálního napětí v chudých státech, neboť dochází k působení kultury, hodnot a marketingu na tamní obyvatele, kteří vidí, jak se jinde mají lidé dobře a oni si to nemohou dovolit.

Globalizace posiluje migraci a naopak migrace prohlubuje globalizaci. Díky propojení světa mají lidé dostatek informací o jiných státech a situaci v nich. Pokud usoudí, že by se jim v jiných místech světa dařilo lépe, bez větších problémů se mohou přesídlit do nového státu. Spolu s nimi pak přichází i jejich kultura a tradice, která se střetává s kulturou původních obyvatel, což vytváří multikulturní prostředí. Možná integrace imigrantů je potom závislá na typu kultury a hodnot civilizace, ze které pochází migranti a na hostitelské kultuře a civilizaci.

Jak uvádí S. P. Huntington ve své knize Střet civilizací (1996), svět můžeme rozdělit do několika civilizačních okruhů, mezi kterými panuje různá míra rivality a vzájemné tolerance. Huntington předpokládá, že většina významných vojenských konfliktů bude probíhat mezi civilizačními okruhy, které uznávají neslučitelné hodnoty a nenabízí se proto prostor výraznější pro spolupráci. Jako zásadní hrozbu pro západní civilizační okruh považuje islámskou civilizaci a budoucí globální konflikt bude právě válka mezi západními zeměmi na jedné straně a islámskými státy na straně druhé.

Naproti tomu F. Fukuyama ve svém díle Konec dějin a poslední člověk (1992) představil jakýsi protiklad k teorii střetu civilizací. Svět podle něj směřuje ke sjednocování civilizačních hodnot a dosažení liberální demokracie na celém světě. Fukuyama tvrdí, že vzrůstající teroristické hrozby po celém světě zejména z řad islamistů nemají z historického hlediska významnou roli a jsou pouze poslední zoufalý pokus zabránit přirozenému vývoji směřujícímu k demokracii i v islámských zemích. Osobně s tímto názorem nesouhlasím, domnívám se, že střet křesťanské a islámské kultury je nevyhnutelný. Jak se ukázalo po tzv. Arabském jaru, většina islámských zemí není na demokracii připravena a ani sami obyvatelé pořádně neví, jak se s nově nabytou svobodou vypořádat, což vede pouze k dalším konfliktům. V těchto zemích jsou historicky zvyklí na vládu pevné ruky a jak se ukázalo, přestože docházelo k porušování lidských práv, demokracii v současné době nelze považovat za uspokojivou náhradu dřívější formy vlády.

 

Migrační krize v Evropě

Počátky současné migrační krize je nutné hledat již při protestech probíhajících od roku 2010, později známých jako tzv. Arabské jaro. Po protestech byli sesazeni autoritativní vůdci mnoha arabských zemí, jako např. Tunisu, Egypta, Lybie nebo Jemenu a v Sýrii, protesty vyústili v dosud trvající občanskou válku. Důsledkem těchto protestů začaly do okolních zemí a později do Evropy proudit davy imigrantů.

Dalším zlomovým bodem bylo prohlášení německé kancléřky Angely Merkelové, která řekla, že Německo (Evropa) migranty přijme a s tím spojená následná proimigrační politika Německa. Díky této události do Evropy začali přicházet imigranti, kteří neutíkají před válečnými strastmi, ale přicházejí pouze za lepším životem a sociálními dávkami. Tito lidé s sebou přináší značně odlišné kulturní hodnoty a zvyky a je otázkou, jestli je jejich integrace do evropských států možná a jestli o to tito migranti vůbec stojí. Studie, které upozorňují na přínos této nové potenciální pracovní síly, mají dle mého názoru zásadní slabinu a tou je předpoklad, že migranti budu vykonávat nabízenou práci dle jejich kvalifikace, která je podle všeho u naprosté většiny z nich takřka nulová a nastavený sociální systém je pracovat ani nemotivuje.

Problémem je i konfrontace naprosto odlišné islámské kultury a evropské (západní) civilizace, které, jak uvádí Huntington, jsou neslučitelné. Domnívám se, že není problém s integrací jedinců z islámských zemí, kteří do Evropy přijdou pracovat, mají dostatečnou kvalifikaci a zájem zapojit se do evropské civilizace. Tito lidé jsou a budou přínosem a mohou pomoci Evropě s ekonomickým, technologickým i kulturním rozvojem. Pokud však do Evropy proudí množství nekvalifikovaných lidí z důvodu jejich ekonomického prospěchu a nastavený sociální systém je k tomu ještě motivuje, tak tito lidé nemohou jakkoliv přispět k rozvoji evropské civilizace. Jak je již patrné ve velkých městech západní Evropy, imigranti bez záměru pracovat vytvoří silné komunity oddělené od majoritní populace a vzniknou izolovaná ghetta. Jakmile se ocitnou ve své komunitě, nebudou mít žádnou potřebu se integrovat do společnosti a celkový přínos migrace bude značně záporný. V tomto vidím jakousi paralelu s antickým Římem.

 

Závěr

Migrace provází lidstvo od počátku dějin. Jednoznačné tvrzení, že migrace je pro civilizaci přínosem nebo naopak hrozbou, však formulovat nelze. To, jak se migrace bude podílet na vývoji a rozvoji dané civilizace, je závislé na několika zásadních faktorech. Prvním z nich je výchozí kulturní a civilizační rámec, ze kterého pochází imigranti. Druhým faktorem je sociokulturní prostředí civilizace, do které migranti putují. Do toho bych zahrnul kromě hodnotového žebříčku, životního stylu či tradic také politický systém, nastavení imigrační politiky a celkový postoj společnosti vůči migrantům. Jako poslední zásadní faktor bych uvedl samotné migranty, zejména jejich pracovní kvalifikaci a motivaci k integraci do nové společnosti, což však souvisí s předchozími dvěma faktory.

 

Zdroje

[1] HUNTINGTON, Samuel P. Střet civilizací: boj kultur a proměna světového řádu. V Praze: Rybka Publishers, 2001. ISBN 80-86182-49-5.

[2] FUKUYAMA, Francis. Konec dějin a poslední člověk. Překlad Michal Prokop. Praha: Rybka Publishers, 2002. ISBN 80-86182-27-4.

[3] CHLEBEČEK, Tomáš a kol. Globalizace. Rozvojovka.cz [online]. Praha, Dostupné z: http://www.rozvojovka.cz/globalizace 2012 [cit. 2016-05-14].

 

 

ZPĚT