kypenovaPráce a komunikace v mezinárodních týmech

 

Andrea Kypěnová

(Annykypenova@seznam.cz)

 

Komunikace je základ všeho. Slýcháme to tak často, že to již možná nebereme tak vážně, jak bychom měli. V odborné publikaci se můžeme dočíst, že nelze nekomunikovat. Tedy, i když se verbálně neprojevujeme, stále komunikujeme se svým okolím, vysíláme jistý signál o našem rozpoložení či postoji. S tímto výrokem zřejmě nebudeme mít problém se ztotožnit.  Jak už to tak bývá, někteří lidé mají  výrazně vyvinuté komunikační dovednosti, pro mnohé je však tato sféra stále problematická i přes množství publikací, které byly na toto téma již vydány. Další tvrzení překládá, že člověk není ostrov. Každý den přicházíme do kontaktu s jinými lidmi, kdy se nám otevírá prostor pro komunikaci a to nejen v pracovním ale i osobním životě. Práce a komunikace v mezinárodních týmech je ještě daleko složitější a skýtá mnoho úskalí, která zapříčiňují, že si kolegové v rámci jedné firmy prostě nerozumí!

Z vlastní zkušenosti mohu konstatovat, že kulturní rozdíly a zvyklosti hrají významnou roli v pracovním životě a vůbec chápání pracovní výkonnosti. Měla jsem možnost spolupracovat jak s německými, francouzskými i anglickými kolegy. Český pracovník je z pohledu nadnárodní korporace relativně levný ve srovnání se svými evropskými kolegy a také relativně výkonný. Ovšem česká povaha nám velí věci si ulehčovat, pravidla obcházet a často se srovnávat s ostatními. Naproti tomu, když má český pracovník nad sebou řádný dohled a cítí se motivován, dokáže podávat slušné pracovní výkony. Jestliže máte ve svém pracovním týmu kolegy z Francie, připravte se na to, že jejich vyjadřování je velmi květnaté a často pouze naznačují možná řešení pracovních problémů. Méně často se ale nevyjádří konkrétně a přesně, jak si představují vyřešení pracovního úkolu. Nechávají prostor otevřený, ale pak neváhají vyjádřit svoji nespokojenost nad tím, jaké řešení jste zvolili. Němečtí kolegové jsou na druhou stranu velmi precizní a zaměření na detaily, ale bohužel nejsou příliš flexibilní a schopní dělat rychlá rozhodnutí, která si žádá dnešní dynamická doba. Jejich práci brzdí byrokracie a zdlouhavé schvalovací procesy. Kolegové z Řecka, věrni své nátuře, jsou zvyklý pracovat jen několik hodin denně. Podobné rozdíly v kulturních zvyklostech lze pozorovat i na takovém neformálním setkání, jako je přestávka na oběd. V Čechách se správně používá výraz „přestávka“.  Ve většině případů se jedná o půl hodinovou pauzu, kdy většina pracovníků do sebe hodí rychlý oběd a spěchají zpět do kanceláře, aby stihli dodělat svoje úkoly, hlavně aby nemuseli zůstat v práci přesčas. Zato kolegové z Francie si dopřávají přímo polední siestu. Jejich oběd trvá většinou dvě hodiny. Skládá se z předkrmu, dobrého jídla, dezertu a na závěr nesmí chybět káva po dobrém jídle.

I přes takto dlouhou polední přestávku v práci, nemají kolegové z Francie ve zvyku zůstávat v práci dlouho. Tento výčet kulturních rozdílů je jen okrajový a zdaleka nepokrývá celou oblast komunikace v rámci multikulturních kolektivů.

Další důležitou složkou komunikace v mezinárodních týmech je znalost cizího jazyka. V dnešní hyper-konkurenční době je znalost nejméně jednoho světového jazyka nezbytnou podmínkou. Běžně se uvádí, že zahraniční zaměstnavatel vyžaduje dva světové jazyky. Za nejvíce používané a uznávané jazyky se dnes považuje samozřejmě angličtina, francouzština a dále němčina. Na velkém významu nabývá také španělština, čínština či ruština. Pro většinu českých pracovníků je stěžejní ovládnou alespoň jeden světový jazyk, nejčastěji právě angličtinu. Tento jazyk je vzhledem ke gramatice a krátkým slovům relativně jednoduchý na osvojení. Také komercializace tohoto jazyka výrazně přispívá k tomu, že angličtina má nejširší zastoupení. Zvládnutí cizího jazyka na průměrné komunikační úrovni však ještě nezaručuje, že dojde také k celkovému porozumění mezi dvěma mluvčími. Mnoho problémů nastává i v případě, že obchodní angličtina není ani pro jednu stranu mateřským jazykem. Častokrát se můžeme setkat s tím, že mnoho kolegů mluví tzv. českou angličtinou. Slova skládají do vět tak, jak by to odpovídalo českým gramatickým pravidlům. Toto ale není největší překážka v komunikaci. Když je dobrá vůle na obou stranách, je možné se domluvit i s gramatickými chybami. Problém vidím ve strachu obecně komunikovat v cizím jazyce. Obavy abych se nezesměšnil tím, že jsem neřekl vše správně, brzdí celý komunikační proces. Zjednodušeně řečeno, mnoho lidí se bojí mluvit cizím jazykem. Ale bez pravidelného kontaktu s cizinci se bohužel komunikační dovednosti trénovat nedají. Z vlastní zkušenosti mohu uvést, že žádné teoretické studium mi nepřineslo takový přínos jako skutečnost, že jsem náhle dostala jako nadřízeného cizince. Neměla jsem jinou možnost, než komunikovat v anglickém jazyce, a to mi velmi pomohlo. Dodnes toto považuji za jednu z nejlepších příležitostí v pracovním životě, jakou jsem dostala.

V každé společnosti nadnárodního typu existují jak oficiální komunikační kanály tak ty neoficiální. Tyto komunikační kanály hlásají hodnoty firmy jako: „komunikujeme otevřeně, usilujeme o spravedlivé výsledky…“ Jak vyplývá z české kulturní zvyklost a obyčeje, Češi upřednostňují spíše ty neoficiální komunikační kanály. Mnoho stížností je realizováno v neformálních sociálních skupinách, ale jen velmi omezený počet zaměstnanců se rozhodne využít těch oficiálních komunikačních prostředků. Ze zkušeností z našich evropských poboček mohu naopak konstatovat, že používání oficiálních komunikačních kanálů, ať již na vznášení stížností či podnětů k pracovnímu procesu, je tam zcela běžné a zaběhnuté.

Mnoho manažerů, ale i pracovníků na nižších pozicích, žije v domnění, že umějí výborně komunikovat, ale přitom umění jen dobře prezentovat svoje názory před publikem z řad spolupracovníků či podřízených. V dnešní době bojujeme s neduhem, který bych označila jako krize naslouchání. Každý upřednostňuje spíše vysílání sdělení, ale často zanedbáváme naslouchání protistraně. Mnoho pracovních i osobních problémů pramení právě z nezvládnutého komunikačního procesu. Nezbývá, než si tento fakt uvědomit a neustále na něm pracovat.

 

 

ZPĚT