merhoutJak se mluví v Řeži

Esej

 

Daniel Merhout

 

Když jsem před třemi lety začal pracovat ve společnosti Centrum výzkumu Řež, mým prvním úkolem bylo okamžité přepracování webové prezentace společnosti. Tedy přesněji – vytvoření nových stránek, protože ty původní byly jednoduše znepřístupněny. Důvodem byla nedostatečná komunikační funkce, což znamenalo, jak jsem se měl o pár týdnů později možnost sám přesvědčit, že struktura, forma i obsah byly úplně špatně. Do té doby to byly stránky, jejichž údržba vyžadovala minimální úsilí. Od oné chvíle bylo cílem mít webovky, které ukážeme světu. Nejen korektní čeština, ale také odpovídající anglická mutace webu byly podmínkou pro spuštění nové prezentace společnosti. Myslím, že tehdy začala v CVŘ éra nové komunikační úrovně. A přestože to bylo již před třemi roky, je stále co zlepšovat.

Prvním předpokladem interkulturní komunikace je společná řeč.

Společnost Centrum výzkumu Řež je výzkumná organizace působící na poli energetiky, a to především jaderné. Většina aktivit a projektů se odehrává na mezinárodní úrovni nebo je s mezinárodní scénou svázána alespoň formou prezentace výsledků. Z toho pak plyne důraz na znalost světových jazyků u většiny zaměstnanců.

Znalost kulturních zvyklostí je pro spolupráci přínosem a usnadňuje interkulturní komunikaci a jednání na mezinárodní úrovni. Ovšem neznalost není pro spolupráci kritická. Prohřešky se odpouštějí. Pokud se usmíváte, většina takovýchto situací vyústí spíše v pobavení než ve společenskou nepřístojnost. Tolerantnější jsou v tomto ohledu hosté ze vzdálenějších kultur. Číňané a Korejci jsou rádi, že si mají s kým popovídat, oceňují exotickou hovornost Evropanů a upřímnost v jednání. Usmívejte se a bude vám odpouštěno.

Nemohu čerpat z bohatých zkušeností. Ty, které mám, pocházejí převážně z provázení zahraničních návštěv při exkurzích a prohlídkách výzkumné infrastruktury naší společnosti. Číňané a Korejci bývají opravdu velmi vděční hosté a jejich přehnaná uctivost je nakažlivá. Němci, s nimiž jsem se setkal, jsou družní a zábavní, zvídaví a sdílní. Francouzi také mají rádi humor, ale v jemnější formě. Nejsou tak srdeční, jako Němci. Španělé a Italové jsou veselí, hluční a velmi přátelští. Jako hostitelům nám projevují mnohem více zájmu než technice, kterou se je snažíme oslnit. Arabové jsou opatrně přátelští, zajímají se o vše. Důvod návštěvy je pro ně na prvním místě, nezapomenou se však nikdy zeptat na kulturní záležitosti, na zemi, na rodinu. V tom jsou podobni Turkům. Mají rádi suvenýry, mapy a „pouťové“ historky typu „říká se, že na protějším břehu …“

Nepříjemní někdy dokážou být Američané, tedy obyvatelé USA. Mám pocit, že se u nich, více než u jiných národů, vyskytuje postoj „poctil jsem vás svou návštěvou, koukejte se snažit a něco úžasného ukažte“. Svá přání považují za samozřejmě předem splněná, takže je spíš vyřknou jako pokyn. To se mi opět potvrdilo při nedávné exkurzi skupiny studentů z Tennessee. Kdybych považoval výraz “amíci” za hanlivý, tak bych ho zde pomstychtivě použil. Musí to nějak souviset s tím místem, s Řeží nebo s Vltavou, v jejímž údolí se náš areál nachází, protože mimo Řež jsem takové chování Američanů nezaznamenal.

S návštěvníky komunikujeme převážně anglicky. Pár odvážlivců sice tu a tam opráší ruštinu, když se naskytne příležitost hovořit s příslušníky národů bývalého Sovětského svazu, ale je to opravdu jen školní ruština ozdobená oborovou terminologií a několika slovy pochycenými na stážích v Rusku nebo při eskortách jaderného paliva na Sibiř. Mladí už rusky ze školy neumí, takže se musí učit. V kanceláři sedím s kolegou, který je o patnáct let mladší. Když jsem mu četl a zkoušel překládat jakýsi text v azbuce, užasle na mne koukal. Na oplátku mi předvedl své čtení japonštiny, přesněji katakanu. Koukal jsem na něj s nemenším obdivem.

Naše organizace si je vědoma, že znalost jazyků je potřebná, proto svým zaměstnancům poskytuje možnost účasti v jazykových kurzech. Jednou týdně se mohou věnovat angličtině, němčině nebo ruštině. Má pozorování vývoje jazykových dovedností kolegů frekventantů mne ale vedou k názoru, že se jedná spíše o snahu udržet úroveň. Frekvence výuky je malá a k významnému zdokonalení sama nestačí. Takže je otázkou, zda tady nevyhazujeme peníze oknem.

V Řeži ovšem cizince nepotkáte pouze při návštěvách zahraničních skupin. I mezi našinci jsou cizinci. Z 246 zaměstnanců je 13 cizinců! Tedy pět procent. Přesná čísla z personálního oddělení udávají: 3 Francouzi, 2 Indové, 3 Italové, 1 Mexičan, 1 Němec – tedy vlastně Němka, 1 Rus, 1 Číňanka a 1 Nor. Slováky mezi cizince samozřejmě nepočítáme.

A nepočítáme k nim ani zaměstnance, jejichž původní vlastí není Česká republika.
A nepočítáme ani stážisty, byť zrovna je u nás jeden z Japonska.

A tím se konečně dostáváme k titulní otázce. Jak se tedy mluví v Řeži?

Všelijak, ale především česky. Své cizokrajné našince učíme češtinu v jazykovém kurzu a jsme moc rádi, když vidíme, že se jejich čeština zlepšuje. V závodní jídelně, kde se mísí zaměstnanci Centra výzkumu se zaměstnanci mateřské společnosti ÚJV Řež a dalších společností, pak můžete běžně zaslechnout italštinu, francouzštinu, němčinu a především samozřejmě angličtinu. Záleží na tom, kdo s kým právě sedí u stolu.

Angličtina je nepochybně jazykem současné vědy. Internacionální dorozumívací kód univerzálně uznávaný po celém světě. Angličtinu také běžně používáme na firemních setkáních. Pokud je přítomen alespoň jeden kolega, který nehovoří česky, mluví se anglicky. Anglický text bez okolků vmícháme do firemního Bulletinu a necháme ho tam bez překladu. Je to forma nátlaku? Je. Ingliš růlz!

Jak se ale bude mluvit v Řeži za nějakých dvacet třicet let? Předpokládám, že čeština nevyhyne, jakkoliv bohemisté lámou hůl nad mateřštinou našich náctiletých. Angličtina jako jazyk světový jistě svou dominanci udrží. Posílí němčina? Vzhledem k tomu, že Německo se zatím odklání od jaderné energetiky, tak nejspíš ne. Polepší si francouzština? Dost možná. Vztah Francouzů k jádru je vřelejší, navíc se účastníme na projektech v Cadarache, kde se staví výzkumný reaktor Jules Horowitz a připravuje se stavba fúzního reaktoru. Ruština? Rusko je nám blízké, spolupracujeme s jejich výzkumnými ústavy na několika projektech. Ale spolehlivost není jejich silnou stránkou. Čínština? Ptal jsem se mnoha kolegů, zda není správný čas začít se učit čínsky. Prý není. Čína je a bude hospodářskou velmocí, ale Česká republika pro ně nepředstavuje zajímavý trh. Cokoliv od nás kdy budou chtít, jsou schopni vyjednat s tlumočníky v angličtině.

Domnívám se, že češtinu a angličtinu z Řeže jen tak něco nevytlačí. Pokud se ovšem nechystá exodus jaderných vědců například z Islandu. Brali bychom jich desítky, možná stovky, protože našich technických výzkumníků je málo a ubývá. Islandština by se pak mohla stát oficiálním jazykem Energetického výzkumu v Řeži.

Þakka þér ogbless  (Děkuji a nashledanou)

 

 

ZPĚT